Spojením „tlačí mě noční můra“ popisujeme stav strachu, hrůzy či přímo děsu, který nás někdy přepadá v noci, ve spánku. Povíme si, co mají s tímto nepříjemným stavem společného můry, noční motýli, kteří jsou zjevně neškodní, pro některé lidi dokonce i krásní, a hlavně tak lehcí, že i kdyby na nás v noci sedali, o nějakém tlačení na prsou by nemohla být řeč.
Všechno to má velmi dávné kořeny v dobách, kdy staří Slované vlastně žili ve společnosti různých démonů, přízraků, příšer a bůžků. Jednomu druhu těchto bytostí říkali mory a také mary, morky, zmory a třeba sanimorky. Tato strašidla byla noční, byly to vlastně duše zlých lidí, které obcházely spící a tlačily je na prsou. Podle této své charakteristické činnosti – tlačení – se také jmenovaly. Starý indoevropský kořen mer-, který znamenal tlačit, dřít, se objevuje nejen ve slovanském mora, ale také třeba v anglickém nightmare, noční sen. Ze stejného kořene pak pocházejí i naše slova mřít, smrt, mrtvý, mor, mord a mrcha.
Duše zlých lidí na sebe braly různé podoby – ptáků, myší, hadů, stínů a především motýlů. Motýli jako sídlo zlých duší byli zvlášť oblíbení, což dokazuje i pojmenování jednoho z našich nejkrásnějších motýlů jménem babočka, tedy vlastně čarodějnice, baba Jaga. Spojení mory a noční motýli bylo tak silné, že nočním motýlům se prostě začalo říkat mory, a v moderní češtině pak můry.
Naše designérská komunita v PARAZITU má k tématu „nočních můr“ zvláštní vztah. Motiv snů a temných vizí je pro ně silnou inspirací, která se přetavila do originálních autorských kolekcí. Michaela Gorcová jej zpracovala ve svých špercích, Mayda jej promítla metodou sítotisku do oděvů s charakteristickým rukopisem a Artistka přenesla motiv na porcelánové hrnky s potiskem.
.jpg)
